Improvisation in classical music

Improvizace je respektovanou součástí hudebního umění a lze směle konstatovat, že provozování hudby na základě improvizační fantazie bylo vůbec prvotní formou hudebního projevu člověka. Interpretovat autorské dílo je jistě náročná a odborná věc, ale improvizační umění jde ještě dále. Ne každý interpret je totiž schopen vyvářet hudbu v daný okamžik na daném místě. Vyžaduje to nejen velkou interpretační praxi a široký záběr v oboru kompozice. Nutným předpokladem pro improvizaci je mimořádně velká hudební představivost a praktická pohotovost. Schopnost okamžitého hudebního projevu ve smyslu tvorby víceméně uceleného hudebního díla byla vždy velmi ceněná a uznávaná veličina. 

Za improvizaci můžeme v obecném slova smyslu považovat jakoukoliv lidskou činnost bez náležité předchozí přípravy, tedy na základě momentálního proudění myšlenek a nápadů. Setkáváme se s ní napříč všemi obory. Pro umění je však typická. V hudbě je jejím charakteristickým znakem originalita a jedinečnost, jelikož hudební improvizace zpravidla nebývá přesně zapsána do not. Způsobů a technik improvizace je nespočetné množství, neboť se jedná o činnost zcela individuální. S improvizovanými výstupy se můžeme setkat nejen v hudbě, ale i v herectví, malbě nebo tanci. 

Na improvizaci je fascinující její prchavost. V žádném umění neexistuje nic tak subtilního a časově omezeného jako improvizovaná hudba. Zní po určitou dobu a když odezní, je nenávratně pryč. Umělec už ji totiž většinou není schopen zopakovat ve stejné podobě narozdíl od skladatele, který kousek po kousku zapisuje své nápady a vše prochází řemeslným procesem komponování, kdy může dané úseky několikrát pozměnit nebo vymazat. Improvizátor také komponuje, ale v reálném čase. 

Improvizace nás učí být tady a teď.

Lukáš Petřvalský, kráceno